Co jste možná nevěděli o vlajce Itálie

Italská vlajka je jednou z nejznámějších na světě – tři svislé pruhy v barvách zelené, bílé a červené. Na první pohled jednoduchá, ale skrývá se za ní bohatá historie, symbolika i několik překvapení. Stožáry na vlajky ji nesou téměř po celé Itálii.

První podoba trikolóry se objevila už v roce 1797 v době Napoleonova tažení do Itálie. Vlajka byla inspirována francouzskou trikolórou, která symbolizovala revoluční ideály svobody, rovnosti a bratrství. Barvy byly upraveny na zelenou, bílou a červenou, údajně kvůli uniformám Lombardské milice, která bojovala na Napoleonově straně. Zelená tak symbolizovala rovnost, bílá víru a červená lásku a oběť. Jiná teorie říká, že zelená připomíná italskou krajinu, bílá zasněžené Alpy a červená krev padlých za svobodu.

Současná podoba vlajky byla oficiálně přijata 1. ledna 1948, tedy po zániku monarchie a vyhlášení Italské republiky. Málokdo však ví, že do té doby měla italská vlajka uprostřed znak savojské dynastie – královské rodiny. Po vyhlášení republiky byl znak odstraněn a vlajka získala svou čistou podobu.

Italská vlajka má i přísná pravidla. Při vyvěšování musí být zelený pruh vždy nalevo (z pohledu pozorovatele). Pokud je vlajka zavěšena vodorovně, zelená musí být nahoře. Zajímavostí je, že oficiální odstíny barev nebyly přesně stanoveny až do roku 2006, kdy italská vláda definovala přesné barevné kódy.

A ještě jedna zajímavost: Italská vlajka je často zaměňována s mexickou – obě mají stejné barvy ve stejném pořadí. Rozdíl je však v tom, že mexická vlajka má uprostřed státní znak s orlem a hadem.

Vlajka Itálie tak není jen symbolem státu, ale také odrazem dějin, bojů za svobodu a národní identity, která se vyvíjela po staletí. Ačkoliv ji dnes vídáme hlavně na fotbalových stadionech nebo na pizze, její význam je mnohem hlubší. Vlajkové stožáry ji nesou i na mnoha italských ambasádách po celém světě.